Ahoj,

jmenuji se Jess Bárny Bri-Col Black and White….. To zní co, vlastně ani nevím co to všechno znamená a je. Jediný co si z toho pamatuju, je to druhý slovo - Barny. Tak na mě všichni volají, Bárny, prostě Bárny.

Tak tedy znova.

 

Ahoj,

jmenuji se Bárny. Taky Bárnýsek, když jsem hodnej. Nebo Bárňoch, když jsem zvědavej, nebo Barynoha, když šmejdím. A někdy, musím to napsat, aby hned od začátku bylo mezi námi jasno, někdy jsem Hambička. Ale to tak maximálně jednou za měsíc. Čestný psí štěknutí.

C.V.

Poprvé jsem spatřil svět dvojnožců 18. května roku 2006. Bylo to v Oseku u Rokycan. V rodině Tomášů. Moc hodní lidé ty Tomášovi byli. Chovají labradory, jako jsme my.
A dokonce se jim věnují v organizaci Pomocné tlapky.

No a já, já jsem od nich putoval jako pěkněj dáreček... Opravdu, na psí šťouch…měl jsem krásnou mašli a do světa jsem šel darem… A to ne obyčejným, ale svatebním. A teď pozor, to se vám bude líbit , jsem svatebním darem mojí holky a mého kluka.
Jsou to moji dva dvounožci na celým světě nejmilejší a dost jsem se jim poved. Taky se na to nadřou, abych byl skvělej, ale se vší skromností a pokorou, já skvělej jsem. Díky své holce a svému klukovi jsem každým dnem lepším psem.

Sázava

Všichni bydlíme v Praze, ale srdcem nás to táhne na Sázavu. Hlavně mě a kluka.
Ale i v Praze si to užíváme, každý den chodím s klukem do práce. Po ní na dlouhé procházky do lesa nebo plavat do rybníka. Z rybníka se mi domů nikdy nechce.

Ale musím mám vyprávět ještě o Sázavě, já to tam prostě miluju, to je můj druhý domov, kam si mě přivezli kluk s holkou i jako štendo.
Tam vám ráno vstanu, proplavu se v řece, pak čekám na kluka až nadráždí gazika a jedem holce pro čerstvé rohlíky. Tedy když jí zrovna vezmeme s náma chlapákama. Já pak dostanu od cesty nejmíň syrečky.

Moji psí kamarádi

Na Sázavu jezdí i mí psí kamarádi, hnědý labrouš Bady a maďarský ohař Monty.
Společně výletujeme. To byste koukali co všechno provádíme. Jezdíme na raftu, hrajeme fočus, posedíme u táboráku, vedeme psí řeči, škádlíme se a blbneme, zkrátka děláme všechno co nás baví. Takovej psí život je prostě paráda. Často chodíme do Kácovského pivovaru, kde si naši dvounožci dají vždy hodně kvasnicového piva a nás čtyřnohé pak nutí strašně rychle běžet na poslední vlak domů.
Vedle pivovaru je řeka a mělký jez, tam je náš ráj.

Já vlastně nejsem vůbec pes výstavní, jsem hlavně pes pracovní a taky jsem rád pes mazlivý.
Nebaví mi celý den čekat na výstavě až na mě přijde řada a pak chvíli pobíhat v kruhu a ukazovat se. Nejsem přece žádná holka, abych se parádil a vystavoval. To pro mě není. Raději vyrazím se svým klukem na hon, tam jsem ve svém živlu. Nosím bažanty a pracuju. Tak jak je potřeba. Jednono mě můj kluk s mojí holkou nenaučili. Neumím odpočívat.

Jo, jo. Vždycky na klukovi poznám, když musíme večer do Prahy. To jsem pak moc smutný, ale nedá se nic dělat.

Výstavy psů

No to víte, že jsem občas na výstavu zašel, musel jsem. Kvůli uchovnění a tak. Můj dvounožec říkal, že bych měl, tak jsem šel. Vždyť já ho mám tak rád, co bych pro něj neudělal.
Dopadlo to vždy dobře, posudky posuďte sami. Od toho jsou to taky posudky.

Co bych vám o sobě ještě řekl závěrem? Rád se honím za klacky, hraju si se svými psími kámoši a nosím každé ráno dědovi ze schránky noviny.
Jó a abych nezapomněl, taky mě kluk naučil sundavat ponožky , tak jim někdy musím doma posluhovat, ale jak jsem už psal, já pro svého kluka a holku dělám všechno moc rád. A jestli se mě chcete na něco zeptat, jsem tu pro vás.

Váš Bárny